V centru pozornosti právě vycházejícího čísla Divadelní revue, které je zároveň třetím vydáním v novém konceptu, stojí tělo a jeho širokospektrální uchopení v performativní umělecké tvorbě. Tělo je tu oporou, nástrojem, konceptem, metodologií či prostě výzvou pro jeho nejrůznější tematizaci a reflexi. Zasazením do konkrétních existenciálních, kulturních a sociálněpolitických kontextů nám vždy slouží jako signifikantní seismograf identit, vztahů a doby. V současném diskurzu humanitních věd je tělo nazíráno jako stěžejní nositel specifické zkušenosti a stává se důležitým zdrojem pro výzkumy spjaté s otázkami historie, paměti a poznání. Naše tělo zároveň odjakživa čelí nejrůznějším mechanismům, konstruktům, prekarizacím a kategorizacím, kterým jej lidská civilizace vystavuje. Tento reciproční vztah člověka a těla je rovněž propojujícím vláknem všech rozmanitých příspěvků čísla. V rámci analýzy aspektů těla a tělesnosti v expresionistickém dramatu Mašinérie (Machinal) Sophie Treadwell z roku 1928 je nově součástí čísla také otištění překladu hry, jenž je vůbec prvním převedením díla do češtiny. Autorkou analýzy i překladu je studentka Terezie Šípová. Výlučností předkládaného čísla je vůbec skutečnost, že v něm rezonují myšlenky nastupující generace expertek a expertů při výzkumu na tělo zaměřených performativních umění. Ikonograficky sešit frázují kresby Jany Prekové, s níž přinášíme rozhovor. Rozsah čísla a šíře výzkumných okruhů potvrzují aktuálnost i jistou nevyčerpatelnost tématu; v kontextu mizejícího těla vlivem soudobé virtuality světa zároveň každá stránka odráží i jeho neutuchající naléhavost.